Ranní rozcvička v zasněžené krajině nad chalupou byla dnešní ráno doprovázená mlžnou clonou, která bohužel nedovolila slunci, aby se ukázalo. Ani po snídani tomu nebylo jinak, a tak jsme vyrazili na Pěnkavčí vrch bez sluníčka. Bylo nás tentokrát o jednoho méně, protože zvýšená teplota nedovolila jednomu lyžníkovi zavítat na svah. Zachumlal se tedy do peřin a tělu dopřál odpočinek.

Bylo přimrzlo, a tak včerejšími plusovými teplotami změklý sníh ztvrdnul a zrychlil jízdu. Na některých místech trochu vyčuhovaly větvičky borůvčí nebo trávy, ale i přesto se dalo slušně sjezdovat. Kolem 13.hodiny však na sjezdovku sestoupila hustá mlha, ve které byla viditelnost asi na 10m. Někteří se proto rozhodli opustit trať a sjet na lyžích na chalupu o trochu dříve. Jiní borci však vytrvali a vychutnávali si svah do poslední chvíle.

Po návratu ze svahu nás čekal opět výborný oběd a po něm balení sjezdovek i běžek tak, aby byly lyže připraveny na ranní odvoz k autobusu.

Po odpoledním poobědovém klidu jsme se vydali na abecední putování Krkonošemi a dozvěděli se tak spoustu zajímavostí o Krkonoších.

Také se k nám před balením lyží donesla nepříjemná zpráva o ztrátě mobilního telefonu jednoho z našich lyžníků. Došlo k ní s velkou pravděpodobností na sjezdovce, a tak jsme rozjeli malou pátrací akci. Vydali jsme se ve třech lidech zpátky na sjezdovku a prohledávali ji. Zprvu jsme byli neúspěšní, ale po kontaktování rodičů majitele telefonu se jim podařilo ztracený telefon na dálku přesně lokalizovat a rozeznít jej tak hlasitě, že jsme jej nakonec našli zapadlý ve sněhu kousek od upravené části sjezdovky. Radost nad nalezením telefonu byla veliká!

Po večeři jsme věnovali čas celkovému zhodnocení kurzu a povídali si o celotýdenních dojmech. Bylo to tu moc fajn a každý si odváží spoustu nových zážitků. Jen je nám líto, jak moc rychle celý ten týden utekl. Tak zas někdy jindy :o).